Bylo pro vás mistrovství Evropy v Xteře letos vrcholem sezony?
Bylo. Společně s maturitou, kterou jsem udělal s vyznamenáním den před odjezdem na Sardinii. Takže jsem svůj tréninkový program musel trochu podřídit studiu, ale až do svatého týdne jsem trénoval normálně podle plánu, který mi píše Jarda Hýzl z Přerova.

Dojíždíte trénovat za ním, nebo se připravujete sám v Ostravě?
Trénuji tady doma, ale občas za ním zajedu. Tak jednou za dva nebo tři týdny a poradím se s ním co a jak. Tady na mě občas dohlíží taťka. V podstatě jsem teprve s Jardou začal systematicky trénovat. Před tím jsem se nedokázal přinutit běhat. Největší rezervy mám ale v plavání, kterému teď věnuji také hodně času.

Jak probíhalo ME na Sardinii?
Na hromadný start se postavilo 300 závodníků, ale naštěstí se to pro mě odehrálo bez jakýchkoli kolizí. Největší strach jsem měl z plavání, protože jsem poprvé plaval v moři, které mělo 18 stupňů a navíc několik dní před závodem byly stále dvoumetrové vlny a nedokázal jsem si představit, že v tom budeme plavat kilometr a půl. Naštěstí ale v den závodu se moře uklidnilo. Po plavecké části jsem byl šestadvacátý, což byla dobrá pozice pro další vývoj závodu.

Cyklistická část je asi vaše nejoblíbenější.
Na kole jezdím odmalička a v každém triatlonu se nejvíce těším právě na cyklistiku. Trať na Sardinii byla nádherná. Jely se dva šestnáctikilometrové okruhy s náročnými výjezdy a sjezdy. Na některých místech jsme museli kolo i přenášet. Jelo se po písku a kamenech a po smolném začátku sezony, kdy mě na kole trápily různé technické problémy, jsem to zvládl kupodivu bez defektu i bez pádu. Povedlo se mi i nějaké závodníky předjet, takže jsem se dostal na celkové 15. místo.

Tušil jste už při běžecké části, že máte zlato v kapse?
Češi kolem trati mi hlásili, že jsem kolem 15. místa, a já sám si říkal, že jsem neviděl žádného juniora. V každém případě jsem do běhu dal všechno. Šel jsem vysloveně na krev. Po písku to ještě docela šlo, ale část se běžela i po kamenech a to mi hrozně tuhly nohy. Dost mě mrzelo, že jsem se před cílem ještě nechal předběhnout dvěma závodníky, a celkově tak skončil sedmnáctý.

Celkově sedmnácté místo je ale úspěch...
Jsem moc rád, že jsem se mohl poměřit s kategorií Elite a teď vím, že s nimi můžu držet krok. Navíc je dobré, že mě taky trochu zaregistrovali, že existuji a můžu jim šlapat na paty. Letošní rok je totiž můj poslední v juniorské kategorii. V každém případě na kategorii Elite mám ještě dost času, závodníci tam mají průměrně kolem sedmadvaceti let.

. Prvním místem v juniorské kategorii jste se nominoval na Mistrovství světa v terénním triatlonu na Havaj...
To je jedinečná příležitost. Chtěl bych na mistrovství světa na podzim moc jet, ale bohužel nezáleží jen na mně. Problém bude hlavně v penězích, protože sehnat dostatečný finanční obnos, který by zajistil cestu mi i případnému doprovodu nebude jednoduché.

Jaké jsou vaše další plány pro letošní sezonu?
Chtěl bych objet všechny Xterry, ale háček je v to, že tyto závody Český triatlonový svaz neuznává, takže pokud se chci dostat do Sportovního centra mládeže, které by mě částečně finančně zabezpečilo, musím absolvovat také klasické triatlony a umístit se v celkovém pořadí Českého poháru do desátého místa. Ale doufám, že se mi to povede. Jinak bych se chtěl zúčastnit Evropského poháruv Xteře v Rakousku, který je na konci prázdnin. Teď ale budu chvíli odpočívat.

Dostal jste se na vysokou školu do Brna. Nebojíte se, že přechod do jiného města a studentský život zabrzdí vaši triatlonovou kariéru?
Tohle zatím neřeším, ale rozhodně bych toho nechtěl nechat. Chci dál jezdit. Navíc rodiče, kteří mě hodně podporují, by mě snad ani nenechali (úsměv). Oni se mnou jezdí na závody a z mého úspěchu na Sardinii měli snad větší radost než já.